Už jste slyšeli o keři eleuterokok ostnitý? Ne?

Eleuterokok ostnitý nepatří mezi staré tonizující rostliny. Rozhodující krok v jeho výužití se učinil až v 50. letech tohoto století, kdy se v tehdejším SSSR hledala rovnocená náhrada za obtížně pěstovaný ženšen. Oproti němu je totiž daleko víc rozšířen, navíc roste v souvisejících prostorech a jeho množení i pěstování je jednodušší. V místní medicíně se však užíval již v minulosti, o čemž svědčí i názvy "sibiřský ženšen" či " čertův kořen".

Je rozšířen v rozsáhlé obasti východní Asie, neboť na severu zasahuje střední tok Amuru. Na východě se objevuje v Japonsku, na jihu v Korejské republice a v Číně v provinciích Shansi a Hopei. V Rusku jsou souvislé porosty v Přímořském a Chabarovském kraji, Amurské oblasti. Keř zde roste v smíšených, ale i v jehličnatých lesích v nadmořské  výšce 800 m a výšce, a to na vlhčích stanoviších v dolinách  i na svazích.

Obsahové látky

Kořeny a nadzemní část obsahuje kromě tuku a silice i pryskyřice, falvonoidy, sacharidy, glikosidy, a také relativně vysoké hladiny minerálních látek, zvláště draslíku, fosforu, vápníku, železa, hořčíku, manganu a zinku.Rozhodující význam  v tonizujících účincích se přičítá glykosidům, souborně nazývaným eleutherosidy, kterých bylo izolováno již dvanáct. Důležitou skupinou obsahových látek tvoří též polysacharidyškrobového typu a pektiny.

Povolená výživová a zdravotní tvrzení dle nařízení EU: